Ve jménu Můzy

Čtvrtek 3.9.09

Potkal mě den vcelku zajímavý, Ani sám jsem pořádně nevěděl, o čem bude, rozhodně jsem si jej ale nehodlal ujít. Hned od rána jsem myslel na to, jak Pavel odjede, a jak budem postupovat s kapelou. A taky jsem několikrát zkoušel volat panu doktorovi, ze Slezanu, ale na žádné ze dvou čísel neodpovídal. Zřejmě je hodně zaměstnaný.

Ve škole nám naše oblíbená profesorka Onderková hned napařila na příští dny 2 písemky na loňské učivo a tak jsem si poprvé zapsal něco do svého deníčku. Tedy podruhé. Poprvé jsem si zapsal dnešní úkoly do matiky, kterými Kožušníková taky nešetřila. Vůbec, v hodině matiky jsme se už nějakými prázdninami vůbec nezaobírali a počítalo se v plném proudu.
Na oběd jsem tentokrát už šel s Eliškou (uf!) a přisedli jsme si ke stolu s Verčou, Míšou a nějakou další holkou. Ve té jsem téměř ihned odhalil Terku. Všechny tři jsou holky ze třeťáku, ale poznal jsem je už kdysi dávno, jako malé žabantky v čajovně.

Po škole jsem si to zamířil rovnou do hudebky, protože jsem si nemoh vzpomenout, v kolik hodin nám to vlastně začíná ten soubor. Hned na hlavní chodbě jsem potkal Kikinku a to mi udělalo obrovskou radost. Všechny vrata byly zavřené a tak čekala, než někdo přijde. Ale pěkně jsme si popovídali a já si prohlédl jakýsi katalog Oriflame, do něhož mě Kikina zasvětila. Docela mě překvapily ceny. Nikdy bych neřekl, že různé značkové krémy, šampóny, mýdla a další vylepšováky se vejdou pod stovku. Nakonec jsem i pár zajímavých (a výhodných) věcí objevil, ale do objednávky jsem se ještě nehrnul.

Po pár minutách se konečně objevila moje učitelka a dozvěděl jsem se, že kvartet (ne soubor) máme až asi za dvě hodiny. Cestu domů jsem si naplánoval ještě kolem Pavla, kde jsem si vyzved svůj zámek na kolo. Pájovi jsem jej totiž před pár dny půjčil - tehdy na chvíli - a nakonec jsem těch několik dní musel parkovat před školou s nezamčeným kolem. Ještě že hodnota toho mého není nijak vyčnívající.

S Pavlem jsem se domluvil, že mu ještě nahraju kytarový hlas některých našich písniček, aby si je mohl poslouchat a vymýšlet k ním rytmy bicích, slova a případně klipy. On totiž dneska večer odjíždí ze školy do Ruska. Studentů nejede mnoho, z naší třídy jenom dva kluci. Ale snad si to užijou. A ani žádný profesor je nebude doprovázet, takže mají relativní svobodu. S Pavlem jsem se trošku rozločil a šel domů. Najed jsem se, počet si pár článků a už letěl do hudebky, do které jsem se málem dostal pozdě. Jako vždy jsem ale dorazil na chlup přesně.

Pro všechny čtyři měla učitelka připravené překvapení. Totiž cédéčko s několika desítkami flétnových CD, pro inspiraci. A dokonce některé z těch věcí hrajeme, takže si můžeme poslechnout originál.

Když už jsem u toho - hned poté nám pustila nějakou "moderní" skladbu, která je ve skutečnosti naprosto divná, šílená, bez rytmu, melodie a dokonce harmonie. Divná, ale zajímavá. Zkoušeli jsme si ji zahrát, ale nebylo to nic pro mě. Ti tři spoluhráči se totiž už o prázdninách (zrovna, když jsem byl u Balatonu) sešli a cvičili. Brzo jsme se dostali dál, k známým skladbám. A učitelka nás i chválila, jak se nám to asi v hlavě přes prázdniny uleželo. Písničky nám uzrály stejně, jak sýr ve sklepě. Ke konci se se mnou ještě učitelka domluvila na sólových hodinách. Dohodli jsme se nakonec tak, že dlouhou hodinu budu mít každou druhou středu po souboru; a mimoto každý týden něco navíc v pátek - což se mi později bude hodit kvůli korepeticím s varhany (letos absolvuju). Mi to ale nevadí a jsem rád. Hru na flétny, ke všemu s touhle skvělou učitelkou miluju.

Před pátou jsem se dostal podruhé domů. Tam mě čekala má oblíbená denní práce - čtení, cvičení na kytaru, zpracování e-mailů a psaní, čili tvůrčí činnost. Až nakonec jsem si k večeru vzpoměl i na toho Pavla a jednu písničku mu dokonce nahrál. O samotě to ale nebylo ono, a tak jsem mu zbylé písničky jenom vystříhal z mobilových nahrávek, kde byly dokonalé - tvořené za letu, v proudu Můzy.

Nesmím ještě zapomenout na úžasný dialog v kuchyni, který se mi také odpoledne přihodil. Něco jsem zrovna u stolu popíjel, když zrovna přišel taťka z práce. Pěkně jsem jej doma přivítal a poté, co jsem mu vylíčil své novinky, jsem se ho zeptal na jeho práci. Pokecali jsme si tak parádně, že jsem z toho měl obrovskou radost a ta ztráta asi hodiny času mi vůbec nevadila. A taky bylo vidět, jak tátovi prospělo, když to všechno, co v sobě přes den dusil a nemohl nikomu svěřit dostal na povrch. Oboustranně prospěšný akt. Mimochodem, přestože má taťka ještě obavy, osobně si myslím, že to v nové práci rozjíždí velmi dobře.

Někdy po déváté večer jsem se s Pavlem po icq (nakonec ne osobně) rozloučil a neuběhlo dlouho, kdy jsem se i já rozloučil se světem objektivním a ponořil se do toho subjektivního, uvnitř.