Cesta nitrem

Útorok 8.9.09

Pomalu si začínám všímat, že události předcházejících dní do dne dalšího z velké části "zapomínám" a tak zřejmě budu zapisovat již jen události aktuální. Tím se sice ztratí smysl "pamětí", ale více toho zachytím. A nebo, že bych nechal věci, jak jsou a procvičoval si paměť? Možná to tak není špatně.

V úterý jsem ráno nešel do posilovny, protože tu jsem si naplánoval na pondělí a středu. Do školy jsem jel na kole a to normálně (tzn. akorát, na čas). Přezul jsem se a už těšil do třídy.

Mám takový svůj vlastní zvyk - rituál. Vždycky, když ráno vejdu do třídy, se všemi se s úsměvěm pozdravím. Některým to zlepší náladu, někteří se zasmějí, někteří se cítí pohoršeně - a mi se to líbí. Rozhodně to takto nedělá nikdo jiný. A nebo jsem alespoň nikoho jiného něco takového neviděl dělat.

Předmět, který se mi z dneška vryl do paměti nejvíce byla němčina. Protože byla první v tomto roce. Sotva jsem do učebny němčiny vešel, pocítil jsem tu klidnou a radostnou atmosféru, kterou vyzařovala profesorka Banetková sedící u katedry. Je to moje nejoblíbenější učitelka z gymplu. Mohu-li to tak říci, aniž bych někoho urazil.

Na lavici nám rozdala mapy a nechala nás hádat, k čemu to je. Všichni tipovali něco k navigaci po městě, byli tím blízko, ale ne v cíli. Až já jsem zabodoval se svým názorem, že to přece máme, abychom dokázali po městě provést své němky, až příští týden přijedou.

V hodině jsme se o pobytu dozvěděli hodně informací. Profesorka nám rozdala program a postupně a důkladně vysvětlila. V úterý večer (21 h) si němky vyzvedneme na nádraží. Další den s nima máme jakýsi společný program ve škole a taky je provedeme po městě. Je dána jakási trasa sestávající z několika významných bodů. Ale dojít k nim můžem jakkoliv, takže není vyloučeno prozkoumat třeba celý Frýdek-Místek.

Další dny jsou plné jiných činností a akcí, z nichž některých se účastníme všichni - my i oni - a některých jenom oni. Takovým společným je například výlet do Beskyd - lanové centrum Tarzanie, Pustevny, Radegast, Radhošť. A co čeká jenom německé studentky je mimo jiné prohlídka Nošovického pivovaru. Letos prý nečekaně bez ochutnávky piva (Birelu).

Kritická pro mě (podle mé mamky) měla být sobota, protože v tu celý den slavíme dědovy narozeniny. Jedná se o velkou rodinnou sešlost, kde nikdo nemůže chybět. A nepamatuju se, jestli jsem se už zmiňoval, ale se Slávkem (bratranec) dědovi sestavujem počítač. Cenu má docela únosnou - pro babičku dokonce nižší, než čekala - ale výkonem předčí mnohé dnešní herní počítače. Údajně tam v pohodě rozjdedem i ty nejnovější hry. A já se už těším i na to, jak třeba budem s dědou skypovat. Nebo, jak si děda bude užívat při hraní s moderními Windows a jejich vymoženostmi.

Program výměny na sobotu je sice vymyšlený - prohlídka Hornického muzea v Ostravě - ale paní profesorka mě ujistila, že situace se dá řešit jakkoliv. Nyní převládá varianta, že holku tam necháme jít a někdy, odpoledne po prohlídce, si ji vyzvednem a připojíme k oslavě. Myslím, že to vyšlo skvěle.

V neděli potom máme svobodný program celý den - asi němku vemem k babičce. A nebo někam do přírody. Či ještě na nějaké jiné, vůbec nečekané místo? Kdo ví. Pondělního rána za brzkých hodin je doprovodíme opět k nádraží a vyjedou směrem domů. Bude je čekat docela dlouhá cesta, ale po zážitku největším. Na nás nikdy nezapomenou.

V angličtině jsme byli spojení s druhou skupinou a tak jsme nic moc neprobírali, jen jsme dělali cvičné věty s doplňováním sloves v různých časech. Vidím, že jsem si už s pomocí Ondráčka trochu uvědomil, jak ta angličtina vlastně funguje, a nemám s tím takový problém. Teď už budu anglicky psát dokonale. A můžu i své knížky psát v angličtině, aniž by vypadaly blbě.

Ještě ráno nám Onderková dala slíbovanou písemku z biologie. Hodně otázek se ptalo na různé vlasnosti určitých řádů nebo druhů; druhá polovina byla určování řádů ke konkrétním zvířatům. Obvzláště tím druhým jsem si nebyl tolik jistý a tak očekávam trojku a nebo něco blízkého.

Doma odpoledne jsem začal i skončil prací na sobě. Inspirovalo mě totiž pár cvičení z knížky Tvůrčí představivost od Shakti Gawain, kterou jsem si pročítal o velké přestávce ve škole. Co jsem dneska prováděl byla velká revize svého nitra. Hledal jsem uvězněné pocity v sobě, omezující přesvědčení a jiné bloky, uvolňoval je a nahrazoval něčím novým, pozitivním a produktivním. V těle jsem opravdu cítil velké proudění a později, když jsem jednal například s taťkou, poznal jsem, že jsem jiný. Volnější, svobodnější, čistší, méně vázaný. Tato technika je opravdu účinná, jak jsem právě zažil.

Něco po šesté mi přivezli součástky z Alfacompu - ty na dědův počítač. Tak jsme se s taťkou podívali, jak to všechno vypadá a vyrazili k babičce, kde jsem toužil pomoct opravit kachličky před vchodem a vykoupat se (letos poprvé) v bazénu, který tam táta dal už někdy v polovině prázdnin.

Jak jsem říkal, tak se taky stalo. Jako první, a pro ostatní nečekaně, jsem do vody bez problémů (očišťěn) skočil a krásně se osvěžil. Inspirováni mnou, přidali se i oba kluci. Utřeli jsme se, taťka posbíral síťkou nečistoty z vody a jali jsme se práce.

Nejdříve to vypadalo, že se se vším taťka strašně patlá a dělá to dokonale. V zápětí jsem však zjistil, že přestože mu to trvá dlouho, nejsou kachličky poskládané vůbec dokonale. Pracuje, dal jsem mu tedy pár rad a za chvíli, než nám vypršel čas, jsme měli část před schodištěm hotovou. Táta mě moc pochválil za mojí snahu i pečlivost. Uvědomil jsem si, že na stavbě - brigádě - jsem se toho z prací kolem domu taky hodně naučil. Všechno je ke všemu dobré. Jsem vděčný za to, že jsem mohl být na brigádě; že jsem mohl jet k babičce pomoct; že mám rodiče a okolí, jaké mám; a za to, že vše je takové, jaké právě teď je. Díky.

Vydatně jsme se najedli a putovali domů. Zde po pár minutách přišel Julek Uher, taťkův známý, taky horolezec a v obýváku si povídali. Části rozhovoru jsem se taky zůčastnil. Dokonce moje mamka jej považovala za někoho cizího, později si ale uvědomila, že ho možná zná z výšky. A tak si začali tykat a vše šlo správným směrem.

Jeho odchodu jsem se už nezúčastnil. Radoval jsem se z krásného dne a užíval si každý další nastávající okamžik. Početl kousek z jedné rozečtené elektronické knížky (AMN) a šel spát. Abych nelhal - po dlouhé době jsem si ještě v posteli chvíli čet na mobilu. Líbilo se mi to vzrušení.