Opus

Čtvrtek 10.9.09

Dny letí jako voda a já pomalu začínám ztrácet pojem o čase. Málem jsem dneska do sešitů psal 10.10.010, jak jsem byl zmatený včerejškem.

Seminář biologie byl zajímavý. Potkal jsem zde plno známých tváří - Evu Májovou, Honzu Poledníka, Poláška, Dejva, Kristýnu Vávrovou a další. Jako v matice se nás ze začátku hodiny Onderková ptala, co chceme dělat za výšku. Docela ji překvapilo mé, z řady vybočující, prohlášení, že o výšce neuvažuju a biologie mě prostě baví a zajímá. Během následujících dvou hodin jsme se dozvěděli o programu tohoto roku. Pověděla nám pár slov o výškách a pak nám řekla věci, tkeré nás, jako bilogy čekají. Velkou radost mi udělalo, když jsem se dozvěděl, že každý budeme dělat herbář. Já jsem hned dosáhl nadšení a po pár prohlídnutích jiných herbářů jsem nabyl dojmu, že 100 kytek posbírám ještě do zimy. Do konce roku jich máme mít povinně 50.

Další důležitou informací pro nás bylo, že do pololetí si každý připraví seminární práci na nějaké téma. Myslel jsem si, že to bude bůhvijaká blbost. Ale poté, co nám profesorka donesla desítky seminárek od bývalých studentů mě naplnila vlna inspirace. Zjistil jsem, že taková seminární práce je neskutečně užitečná věc. Z brožurky čítající přibližně 20 listů se člověk doví ohromné množství informací. Proto jsem si taky hned tří půjčil. A jaké krásné teprv musí být tvoření vlastní takové seminárky. Z mého mylného přesvědčení, že psát je divné, jsem ihned upustil a dostal jsem nový náhled na věc. Stačí trochu změnit pohled, své vlastní vnímání skutečnosti - a najednou se činnost (zde psaní) stane snadnou. Jak jednoduché a krásné.

Němčina byla pro všechny studenty velkým zdrojem smíchu. Zrovna jsme překládali nějaké texty do češtiny, když v tom mi začal zvonit telefon. Tušil jsem, že to je kurýr, který mi volá ohledně zásilky s dědovým počítačem. Bylo sice uprostřed, ale bez servítek jsem se učitelky zeptal "Můžu si vzít telefon?" Sotva zaznělo "ano," hned jsem hovor vzal a začal vyjednávat. To, že učitelka špatně pochopila význam slova zvednout není přece můj problém. Ale většina studentů alespoň chytla pořádný záchvat smíchu. Profesorka prý dokonce největší ze všech. Naštěstí Banetková je hodná a tak mi všechno odpustila (i když se tvářila zpočátku jinak).

Po škole jsem si teda zašel domů, vzít si monitor. A hned poté jsem vyrazil na kole a zamířil si to k holiči. Chvíli jsem uvažoval, radil se s holičkou a nakonec to vyřešila elegantně. Vlasy mi zkrátila oproti původnímu stavu celkem dost, dokonce na bocích a vzadu strojkem a vršek nagelovala. A změna účesu se ji povedla náramně a to k lepšímu. Poděkoval jsem a zaplatil 90 Kč.

Po holiči jsem vyjel k ADT prodejně, jež, jak jsem zjistil, je už zrušená. Nezbývalo mi tedy, než nechat si kolo u zmrzliny Pod vrbou a skočit do Kaňoka. Zeptal jsem se na DVD mechaniku a samozřejmě měli přesně tu správnou. A to dokonce za úžasnou cenu. Řekl bych, že levněji, než na internetu, kde jsem ji chtěl koupit původně, ale nebyla skladem.

Uspokojen úspěšnou koupí, zašel jsem ještě do našeho malého frýdeckého knihkupectví Librex. Zeptal jsem se po chvíli prohlížení si knížek na modrého Murphyho - učebnici gramatiky. Ale dostal jsem se záporné odpovědi. Dokonce takovou knížku ani nikdy neměli. Inu, v pondělí si zajdu do Bílka, tam knížku prý prodávají a celkem výhodně - "jen" 600 Kč.

Odpoledne potom jsem chtěl jít s Dankem do zkušebny, o které říkal, že má začít v půl páté. Sotva jsem vylezl z domu, Danek zjistil, že nikam nemůže jít. Tedy s Radkem a Michalem jsem se vydal do Prostoru, kde jsem objevil, že jak jsem tušil, zkoušku máme až od 6 do půl osmé. Tak jsme šli domů a cestou kolem hřiště první základní školy jsme si všimli velké popelnice. Trochu jsme ji proslídili pohledem a první co jsme uviděli, byly kupy Lega a Merkuru. Nic nám nestálo v cestě si takové staré a vzácné hračky vzít. Do klubovny jsme si tím pádem odnesli asi 10 kilo mého oblíbeného Merkuru a jeden kyblík lega, které se líbilo Radkovi. Chvíli jsme si hráli a před šestou vyrazili, po umytí se, do zkušebny.

Nabral jsem nástroje a připravil se. Chvíli jsem hrál, poté na pódium přišli i Radek s Michalem, chvíli si poblbli a pak je to přestalo bavit, tak do konce zkoušky nedočkavě a unuděne seděli na gauči. Já jsem si mezitím vyzkoušel jak naše nové melodie, tak ty starší. A také z mých rukou a úst zaznělo pár coverů Nohavicy i jiných, podle zpěvníku. Zkouška dopadla nic moc, to se ale s jedním členem a 2 lumpy dalo čekat. Jsem zvědavý, jestli se nám podaří sehnat opravdickoou zkušebnu, která by byla jen pro nás. Posledně, když jsem se panu doktoru Korčovi ze Slezanu dovolal, jsem se dozvěděl, že zrovna o nevyužitých budovách s někým jednají a mám se znovu zeptat někdy v řijnu. Naštěstí prý Pavlův strejda má plno kontaktů na všechno kolem hudby. Neboť se totiž stará o zařízování různých akcí.


Po zkoušce jsem odhodlaně šel domů a po pár přečtených řádcích rovnou do postele, kde jsem si opět ještě na mobilu něco počet. Dozvěděl jsem se toho mnoho.