Transformace

Středa 2.9.09

Věřím, že by nebylo možné zapomenout, jak to vypadá u nás ve třídě. Ale někteří zapomínají. Například já jsem si vůbec nevzpoměl na květiny, které jsme na konci roku odnesli do jiné části budovy, kde je někdo zalíval. Byl jsem naprosto překvapen tím, jak mi pan profesor Polčák řekl, že si pro ně máme zajít. Příjemně překvapen.

Denska jsme měli čtyři hodiny a tak jsem se rozhod si je naplno (jako vždy) užít. Začalo se dějepisem a já byl zvědav, jestli se paní Veselková přes prázdniny v něčem změnila. Žel nezměnila. Započala tedy hodina, profesorka s námi chvíli opakovala loňský rok, až jsem přišel na to, že si toho opravdu moc nepamatuji. Prvních 20 minut jsem se měl krásně a všemu celkem jasně rozuměl, ale poté se dál už nedalo vnímat. Monotónní hlas zvítězil nad mým mozkem a já se opět pěkně poučil. Nakonec jsem byl rád, že jsem se dočkal konce hodiny. Opravdu hrůza.

Naštěstí jako druhé přišlo ZSV a nás čekala nová profesorka - jakásí Jendrejovská. Byl jsem popravdě hodně zvědavý, co to bude za stvoření. Po zazvonění dáma vkročila do třídy, mile se nám představila a začala s námi přátelsky rozebírat, jak to u ní chodí. Nejvíce nás všechny překvapil její dotaz "Snad vás tady ve škole nezkoušejí, aniž by vám předem nedali vědět. Já naprosto nepředpokládám, že byste se učili z hodiny na hodinu. To přece nemůžete zvládat, máte plno jiných aktivit.". A tím nás dostala. Od té doby k ní celá třída chytla takový ten dobrý, vzájemně respektující vztah a máme ji moc rádi.

Když nám později vyprávěla o tom, co se budeme letos učit, všemu se dalo jasně rozumět a chápat. Pokud bych měl vyjádřit svůj názor, řekl bych, že to je nejlepší pedagog, jakého v současnosti na gymnáziu máme. Svérazný a s respektem, přesto ale soucítící a okolím oblíbený.

Třetí hodina byla matika a naše učitelka nepřišla nijak jinak, než se svým vzorným úsměvem a bylo na ní vidět, že chce mít všechno, jako vždy, pod kontrolou. Jak bylo vidět, tak se i stalo a paní Kožušníková nám nejprve, stejně jako v ostatních předmětech, objasnila plán učiva a jali jsme se zapisování do sešitu a uvažování nad vzorečky objemů a obsahů těles. Nikdo by to sice nečekal, ale ani takový zápis pro nás nebyl ještě moc a dal se zvládnout. Tomáš dneska opět chyběl a tak na něj učitelka hodně narážela, když nám povídala o bulačství a jak k němu bude přistupovat. I Pavla si v první hodině prohlídla a dala mu pár informací pro poučení. Vše naštěstí s dobrou náladou.

Posledním předmětem tohoto dne měla být spojená angličtina s panem profesorem Ondráčkem. Tím, kterého naše skupina dostala letos jako nového. Moc jsem se těšil až jej poznám, ale čas pomalu ubíhal a nic se nedělo. V polovině hodiny se teda nejmenovaná služba vydala za panem Polčákem (zástupcem ředitele), který nato oznámil, že Ondráček na nás asi zapoměl, tak ať počkáme a pak jdeme domů. Vzkázal nám ještě tu věc o květtinách, viz úvod. Na závěr si s námi pěkně popovídal a, což jsem vůbec nečekal, poznal jsem, že to je úplně jiný, něž za jakého jsem jej považoval. V pohodě a bez problémů. Kritizoval nám sice přezůvky a plno další věcí, vše ale s nadhledem a jistou dávkou ironií. Nikdy bych neřekl, že je tak fajn. Alespoň mám o oblíbeného kantora více.


Vydal jsem se na oběd a pozoroval téměř liduprázdnou jídelnu. Byl jsem zde jediný z ročníku a tak jsem si sedl s Kamčou z třeťáku. Chvíli jsme si povídali a po obědě jsem šel domů.

Ve svém doupěti jsem si přečet e-maily, vyřídil pár záležitostí a zazvonil domovní zvonek. Když se dvěře otevřely, poznal jsem venku svoje kamarády a tak jsme se vydali ven. Kluci vlastně nevěděli, co chtějí dělat a tak jsem jim navrhl, že zajdeme na Místecké namko. Odpoledne jsem si tam všiml nějaké O2 akce, ale pořádně jsem se nepodíval o co jde a byl jsem zvědavý.

Tak jsme šli, já Danek, Radek a Michal a cestou po mostu si povídali o všem možném. Například jsem se dozvěděl, že na to náměstí se jde Radek podívat na skejty a do skejťáckých obchodů a ne na namko. A nejvíc mě překvapilo jejich překvapení. Totiž pokáždé, když jsem mluvil o namku, tvářili se naprosto nechápavě. Zeptal jsem se tedy, kde je problém. A oni ze sebe vyklopili, že mi vůbec nerozumí. "Co to je 'namko'?" ptali se. Napůl se chechtající jsem jim vysvětlil, že takhle se ve městě už dlouhá léta říká náměstí; zároveň jsem si uvědomil, jak odlišná nářečí se používají na každém břehu řeky.

Když jsme dorazili do Místku, podívali jsme se nejdříve do Šiva Šopu. Radek si vybíral nějaký "kus hadru" pro sebe; k ničemu pěknému se ale nedobral. Potom jsme se vydali na namko a sotva jsem vešel zpoza rohu, nemohl jsem si nevšimnout Pavla s Ondrou, jak postávají u O2 avie a něco zase vymýšlejí. Co mě hned napadlo se potvrdilo - půjčovali si skákací boty "powerisers", což je mimochodem náramně fajnová hračka; a taky jezdítko. Nevím, jak se správně nazývá, ale líbí se mi a funguje úžasně. Dole jsou dvě kolečka, mezi kterými se stojí a vzhůru vedou řidítka. Nejzájímavější na tom stroji je, jak dokáže udržovat rovnováhu. Přestože má jen dvě kolečka, nikdy se s člověkem nepřeváží. A abyste nebyli na omylu - ta kolečka jsou paralelně vedle sebe a ne za sebou, jako třeba u kola. Pro mě opravdový div.

Chvíli jsem tedy ještě pozoroval, jak si Pája jezdí. A když jsem se už konečně mohl dostat na řadu, pání a paní propaganti mi oznámili, že právě končí. Hodiny ukazovaly čtyři odpoledne. Ale také mi slíbili, že zítra se objeví ve Frýdeckém náměstí. Rozhodl jsem se, že tam se podívám.

Během toho, co se kluci střídali na vozítku a jinak řádili, jsem se dozvěděl, že dneska v kině promítají Transofmers 2, že tam jdou, a že mám jít taky. Na můj dotaz, zdali to je pěkné zazněla odpověď ano a tak nebylo o čem uvažovat.

O filmu samotném bych mohl dlouho vyprávět, ale nebudu zbytečně prozrazovat děj. Jen povím, že jde o science-fiction, odkazující se i na staré pozemské kultury, velkou část tvoří válčení. A celkově byl snímek dobře zpracován, takže jsem si užil naplno.

Večer jsem se vrátil domů, početl nějaké knížky, napsal nějaké věci. Další den za sebou a rozhodně pro mě zajímavý.