Nononoo

20.10.09

Krásný den plný dobrodružství i starostí.

Ráno jsem pěkně v 7 vstal a tak jsem se, po včerejším rozhodnutí, jal vytvořit si ranní gtds a ihned jej splnit. Jak nádherně to šlo. Díky svému systému jsem ráno stihl tolik věcí jako nikdy. Oholil jsem se, udělal si úkoly do všech předmětů, naučil se a pěkně si nachystal aktovku. K tomu všemu pěkná nálada - no paráda. Požádal jsem tátu, aby mě vzal do školy.

Jako se naám to daří už dlouho, dorazil jsem ke škole včas, pár minut předem. A suverénně jsem se vydal k šatně. Tam jsem potkal Hyproše a tak jsem si s ním cestou do třídy popovídal. Rozhovor mě velmi zaujal, protože pro mě nezvykle, byl dosti seriózní. Adam si ze mě nedělal srandu a dokázali jsme spolu mluvit naprosto upřímně. O svých starostech, radostech a příhodách. Samozřejmě ve třídě jsem všechny pozdravil, a naše první hodina - němčiny - začala. Nebylo pro mě neobvyklé, že jsem si sedl sám. Konvencím se ale vymykalo umístění hodiny do takových ranních hodin. Všichni jsme byli v naprosto jiné náladě, než býváme běžně, odpoledne. S paní profesorkou jsme procházeli nové věci, brali ještě novější a psali různé povídky. Zajímavé bylo číst si vlastní povídání o tom, co máme právě na sobě. Banetková se nečekaně u mě pozastavila a každé mé slovo ji přivádělo k neudržitelnému smíchu. Později stačil i jenom pohled na mě. Parádně jsem si tehdy užil.

Další hodiny nebyly příliš zajímavé, hlavně dějepis byl nezvykle nezaživný. Usínal jsem při něm i když jsem nechtěl. A tak jsem si už ke konci hodiny vytahl své PDAčko a začal číst další knížku v pdf o LOA. Dozvěděl jsem se mnoho věcí. Rozhodně více, než z onoho dějepisu. Obdivem pro mě je Denisa, která si během hodiny stačila zapsat téměř 4 stránky v sešitě, zatímco u mě to vyšlo přibližně na půl listu. Inu, píšu efektivně a úsporně.

O velké přestávce, kromě toho, že jsem navštívil bufet, jsem se s Pavlem vsadil, kdo udělá více poctivých kliků. Nejdříve jsme se oba vyčůrali a mohlo se začít. Čekal jsem od Pavla velký výkon, nicméně p opár zdvizích to vzdal a začal si z toho dělat srandu. To já jsem jel dál a dál, až jsem se sám divil, jak mi to jde. Zastavil jsem se až někde u třicítky, protože si na mě Koriťák chtěl lehnout. Samozřejmě to jenom hrál, ale i tak. Nebyla by to sranda, kdybych se dělal tak vážným.

Celý den jsem si ve škole nesmírně hrál. Střílel jsem po kom se daly a zvlášť Adéla toho hodně schytala. Brunclíka jsem, jako obvykle, jemně provokoval, z Hyprošem se řehtal, Koriťákovi dával "nepřeložitelné" anglické věty a s Kikinkou prohodil pár pěkných slov a úsměvů.

Je to vůbec úžasná holka. Já ji obdivuju. A to jak po vzhledové stránce, tak po té povahové. Má krásnou postavu, nádherně se oblíká, sluníčkově se usmívá. A je nesmírně hodná a milá. Vždycky se k ní rád posadím a popovídám si. Někteří lidé ve škole, hlavně v prostřední řadě, na ní sice mají docela negativní názor, ale podle mě je to skvělá holka. A odvážím si říci ideální. I když - abych barvu přiznal - moje ideály jsou trošičku jinde. Vymykají se konvencím.

Po poslední, nejzbytečnější hodině češtiny jsem si vychutnal oběd, rozloučil se s Tomem a pár jinými páťáky a vydal se ke knihovně. S Pavlem jsme se totiž dohodli, že někam společně zajdem, jenom on měl ve škole o hodinu více a tak mi zbývalo ještě trocha času. Myslel jsem, že celkem málo, ale jak jsem si později uvědomil, bylo to skoro půl hodiny. A to je sakra dost času.

Cestou jsem se stavil v lékárně, pro špunty do uší. Koupil jsem si jiný druh, od jiného výrobce. Na otestování. Ty minulé mi připadaly nepříliš kvalitní. V knihovně jsem si akorát na internetu zjistil, kterými vlaky to vlastně chci toho 28. jet do Prahy a vydal jsem se ke škole.

Takřka na chlup přesně jsem dorazil. Po minutce vyšel Pája a za ním Brunclík. Vydali jsme se směrem centrum a dohadovali, kde je Kikinka. Bruncla tvrdil, že už šla, Pája, že ne. Michal měl pravdu. Kristýna byla pěkných 100 metrů před námi. Nic jsem neváhal a hned vyhlásil, že za ní běžíme. Pája, jako správný uličník se bez zpoždění přidal. Trocha sprinta a královnu krásy jsme doběhli. Zrovna šla totiž na klavír, kam zřejmě trochu spěchala a nebo šla na čas. Každopádně pár příjemných momentů jsme si s ní užili a šli dál.

Na nádraží nás čekaly dva úkoly - vyřídit můj vlak a poptat se na zkušebnu. Aniž jsem to čekal, u okýnka na prodej jízdenek jsem strávil dobrých 20 minut domlouváním místa. Jak jsem zjistil, několik vlaků už bylo zcela zamluvených a narvaných k puknutí. Takže moje plány se trochu pozměnili. Co na tom ale záleží - většinu dne v Praze, mezi svými nejlepšími přáteli, strávím tak jako tak. Na zkušebnu jsem se ptal nejprve paní u informací. Ta mi zavolala paní vedoucí. No a ta mi nakonec jen dala lísteček s číslem na majitele objektu a s doporučením, abychom mu volali raději v odpoledních hodinách. Její radu jsem si vzal k srdci.

Odpoledne pro mě bylo poněkud neefektivní. Ale přesto jsem plno věcí splnil. Hned jsem si udělal GTDS a začal plnit. Zhotovil jsem půlku úkolu do němčiny, ale k ničemu dalšímu jsem se nedostal. Nějak se mi nechtělo, byl jsem opravdu hodně unavený. Každou chvíli jsem si chtěl jít schrupnout, nicméně pořád jsem se nemohl odhodlat. Tu mě pekvapila Saila na icq, kterou jsem nemohl opustit. Tu jsem dostal hlad a snědl všechny košíčky a roládu ze sobotní oslavy. Tu jsem rozjímal o životě. Tu jsem si zahonil.

Nakonec nastal večer, kolem půl sedmé a já si konečně, se špunty v uších, lehl. Panečku, to byl komfort. Nové špunty odhlučnňují mnohem lépe, než ty dřívější. A také líp sednou a míň se ničí. Samé plus. Chvíli jsem se snažil meditoval a po tom, co jsem usnul, jsem se kolem osmi hodin také probudil. Pěkně odpočatý. Navečeřel jsem se a šel k počítači. A jaká přelomová událost mě čekala.

Se Sailou jsme hodili takový zvláštní rozhovor. Nejprve flirtovního rázu, později jsme se ale dostali do roviny hodně intimní a svěřovali se sobě navzájem s opravdu velmi soukromými věcmi. Zjistil jsem o ní, co bych nikdy nečekal, ale velmi přijemně mě to překvapilo. Skutečně to je dívka mých sných. Jak vevnitř, tak navenek. Mluvil jsem sice před chvíli o Kristíně, ale Klárka je můj osobní ideál. Model ideální ženy ve všech ohledech.

Nakonec jsem ze sebe vykolpil tolik věcí, které bych nikdy nečekal, že někomu řeknu, a dozvěděl se tolik informací, které bych jinak těžko sháněl, že jsem skončil naprosto spokojen. Poznal jsem nejen ji, ale i sám sebe. A taky další část světa. Už se moc těším na sraz z fóra/chatu (já na fórum nechodím). A hlavně na ty lidi!